Agrovoltaika spojující zemědělství a energetiku funguje jen v zahraničí

Poskytují stín, udržují vláhu, zvyšují výnosy a především dokážou vyrobit elektřinu. Agrovoltaiky jsou jednoduchým spojením zemědělství a energetiky. Na našich polích se však s nimi nepotkáváme. Zatím.

Zájem tuzemských zemědělců o tuto duální formu podnikání, kdy na jedné ploše lze zemědělsky hospodařit a zároveň vyrábět elektrickou energii z fotovoltaických panelů, podle náměstka ministra zemědělství Petra Jílka rozhodně je. V cestě však stojí současná legislativa. Kdo chce nad své vinice, chmelnice či sady – tedy trvalé kultury, o nichž zatím může být řeč – umístit fotovoltaické panely, musí tyto plochy dočasně vyjmout ze zemědělského půdního fondu (ZPF), což realizaci projektu sice nebrání, ale zbytečně ji komplikuje. Lépe by však podle Jílka mohlo být už v příštím roce: „Ministerstvo zemědělství je připraveno podpořit ministerstvo životního prostředí ve věci změny zákona o ZPF a zároveň upravit příslušné normy týkající se zemědělského hospodaření tak, aby byly v souladu s konceptem dvojího využití. To však musí být navázáno na projednávání Strategického plánu společné zemědělské politiky pro roky 2023–27. Počítáme s tím,“ uvádí k této problematice. Zemědělci by pak při využívání fotovoltaických panelů umístěných nad zemědělskou půdou o žádnou podporu už přijít neměli.

Změny na spadnutí?

Povinnost požádat o dočasné odnětí dotčených pozemků ze zemědělského půdního fondu ukládá zákon na ochranu zemědělského půdního fondu. Ten je v gesci ministerstva životního prostředí, s nímž zástupci zemědělského úřadu jednají. „Chtěli bychom takovou úpravu zákona, aby v případě agrovoltaik tato povinnost odpadla,“ říká Jílek.

Ministerstvo životního prostředí je podle slov náměstka ministra Vladimíra Dolejského připraveno předložit návrh novely o ochraně zemědělského půdního fondu do meziresortního připomínkového řízení na konci dubna. „Předběžně jsme s ministerstvem zemědělství ve shodě. Agrovoltaiky považujeme za jeden z obnovitelných zdrojů energie, dovedeme si je však představit nad trvalými kulturami, nikoli nad ornou půdou,“ dodává Dolejský.

Vstřícný postoj obou ministerstev vítá spoluautor novely zákona o ochraně zemědělského půdního fondu Martin Abel z Aliance pro energetickou soběstačnost: „Úprava umožní, že se už agrovoltaika nebude považovat za nezemědělské využití pozemku, a tudíž se na ni ustanovení týkající se odnětí ze ZPF nebude vztahovat,“ vysvětluje Abel, absolvent práv na Oxfordu.

Uvedení agrovoltaik do praxe stojí v cestě ještě další legislativní změna, a to ve stavebním zákoně: dosud je povolení instalace fotovoltaických panelů podmiňováno změnou v územním plánu. Zákon je nutné upravit tak, aby zemědělec nemusel žádat ani o tuto změnu.

Kromě nezbytných, legislativních úprav je zde však další, těžko uchopitelný argument, a to vliv solárních panelů na krajinný ráz. „První projekty proto chceme směrovat do trvalých kultur, kde ty nosné konstrukce už jsou – ať už na chmelnicích, ovocných sadech či vinicích,“ upozorňuje Dolejský.

Využít stávající objekty navrhuje i Petr Jílek: „Naším cílem je vyzkoušet agrovoltaiku v podmínkách České republiky na plochách, které máme takříkajíc pod kontrolou, a to jsou právě trvalé kultury. A pokud se to osvědčí, můžeme se bavit o dalším rozšiřování, například nad plochy zeleniny a podobně. Tak aby se skutečně jednalo o agrovoltaiku, aby spojení zemědělství a výroby elektřiny bylo explicitně zřejmé, a ne aby například na travních porostech byly dvě ovce v rámci solárního parku a někdo to nazýval agrovoltaikou. Neradi bychom, aby kvůli podobným excesům byl takto perspektivní záměr zfaulován. Vnímáme to jako příležitost pro české zemědělce, jak diverzifikovat jejich příjmy, a zároveň jako součást ambice posilovat energetickou soběstačnost České republiky,“ vysvětluje.

Soláry jsou žádoucí

Ministerstvo chce motivovat zemědělce, aby pro větší energetickou soběstačnost využívali víc střešní instalace už dnes. Agrovoltaiky mohou postupně následovat. V budoucnu se nabízí i jejich další využití. A sice jako protierozní opatření – panely mohou být umístěny nad protierozní rýhy, které se v ideálním případě zatravní. Následně poskytnou stín a zmírní výkyvy počasí – prudké deště, krupobití. Díky variabilnímu využití a delší životnosti mohou nahrazovat také fóliovníky. I to je však zcela na začátku.

I v tomto případě by však mohly snahy zastavit obavy z narušení krajinného rázu: „Rozhodně zde není žádný zájem osadit obrovské plochy solárními panely, spíš se o tom uvažuje v menším měřítku, a to v oblastech, které nemají zvláštní kulturní hodnotu. Krajinný ráz by ale neměl fungovat jako žolík, který vytasím na ochranu jakkoli využívané krajiny proti solárním panelům,“ říká Martin Abel. „Zapomeňme na idylickou krajinu českého venkova s malými políčky. Měli bychom se vymanit z romantických pohledů a přiznat si, jak naše krajina skutečně vypadá, že to jsou mnohde stovky hektarů zemědělsko‑průmyslových pouští a plantáží stromů, nikoli lesů.“

Agrovoltaiky nejsou podle Abela pouze jednou z cest, jak snížit závislost naší republiky na fosilních palivech. Mohou hrát i nemalou roli v adaptaci na změnu klimatu: „Podle Českého hydrometeorologického ústavu čeká Českou republiku do konce ­století výrazné oteplení, které povede k delším, sušším létům, což bude znamenat takzvaný tepelný stres pro české plodiny. Jsem rád za řešení v podobě nově geneticky šlechtěných plodin, ale i ty bude třeba chránit před extrémním počasím. V agrovoltaikách vidím velký potenciál pro adaptaci českých zemědělců na změnu klimatu,“ domnívá se Abel. Budoucnost vidí i v obnovitelných zdrojích obecně, i když si je vědomý limitů. Kdybychom podle Abela solárními panely osázeli všechny střechy průmyslových areálů, nestačí to k pokrytí spotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů ani při současném růstu využívání biopaliv a větrných elektráren. „Tak či tak budeme muset zastavovat zemědělskou půdu, ale využití agrovoltaik nebrání jejímu dalšímu zemědělskému obhospodařování. V tom vidím velký příslib do budoucna,“ říká Abel.

Všichni farmáři ale o užitečnosti agrovoltaik bezvýhradně přesvědčení nejsou. „V posledních letech hodně přemýšlím o úspornějším zdroji elektrické energie a tepla,“ říká Ivan Karbusický, spolumajitel Farmy Hucul v Krkonoších. Statek obhospodařuje zhruba 180 hektarů horských luk a pastvin. O využití fotovoltaik zatím ale neuvažuje. „Nedovedu si je nad našimi pastvinami vůbec představit, nepřemýšlel jsem ani nad fotovoltaikami na střechách. Myslím si, že tady v horách bychom měli využívat to, co nám nabízejí, a to vodu, která tu všude teče z kopců – tedy drobné vodní elektrárny v kombinaci s ostatními obnovitelnými zdroji,“ uvádí s tím, že ke smysluplnému využití by přispěla i komunitní energetika.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Zelené vytápění a fotovoltaika.

Zdroj: HN.cz