Rok 2022 ukázal, že stávající podoba trhu s elektřinou nemá budoucnost. Zásady, jež Evropa 20 let prosazovala, jsou neslučitelné s masivní podporou vybraných zdrojů. Evropská unie proto podle energetického specialisty Pavla Šolce hledá nový model.
Rok 2022 ukázal, že stávající podoba trhu s elektřinou nemá budoucnost. Zásady, jež Evropa 20 let prosazovala, jsou neslučitelné s masivní podporou vybraných zdrojů. Evropská unie proto podle energetického specialisty Pavla Šolce hledá nový model.
Energetická krize, jež loni zachvátila Evropu, není způsobena válkou na Ukrajině – ta zafungovala jen jako spouštěč problému. Skutečnou příčinou je nedostatek spolehlivých elektráren, schopných vyrábět energii za každého počasí.
„Přiblížili jsme se situaci, kdy se sejde víc nepříznivých faktorů, k tomu nějaký vnější šok, a ocitneme se na hraně,“ říká v rozhovoru Pavel Šolc, člen představenstva státní společnosti ČEPS, která je zodpovědná za chod a stabilitu české přenosové soustavy.
ČEPS ve spolupráci s obdobnými společnostmi v dalších zemích pravidelně sleduje a vyhodnocuje, jak se vyvíjí výrobní základna v evropské energetice. Jeho šéfové tak mají o situaci detailní přehled.
Jak loňský rok prověřil trh s elektřinou? Někdo říká, že trh funguje. Někdo naopak, že totálně selhal.
Záleží na úhlu pohledu. Podle provozovatelů burz a obchodníků tržní mechanismy fungovaly perfektně. Že selhaly, říkají zákazníci, spousta politiků a manažerů. Obě strany mají pravdu. Tržní mechanismy fungují dobře, jen byly nastaveny na jiné situace. Když je dostatečná převaha nabídky a poptávky, trh funguje perfektně, zejména krátkodobý trh. Tento předpoklad ale loni nebyl naplněn.
Takže krizi způsobil nedostatek elektřiny? Vyšší poptávka než nabídka?
Sešlo se několik faktorů: deficit vody pro hydroelektrárny ve Skandinávii a na Balkáně. Do toho obrovské odstávky francouzských jaderných elektráren kvůli zanedbané údržbě. A navíc poměrně dlouhé období, kdy málo foukal vítr v Německu. To se nakumulovalo, výroba elektřiny klesla a převis nabídky nebyl dostatečný. Válka na Ukrajině navíc zásadně ovlivnila ceny komodit – plynu, uhlí a ropy, které jsou jedním z motorů cen elektřiny.
Jsme v situaci, kdy je cena elektřiny na tyto změny velmi citlivá. Bude ustřelovat od rovnovážných cen častěji, než jsme byli zvyklí. Projevuje se důsledek toho, že se v Evropě 15 let prakticky nestavěly velké elektrárny.
Jak jsme se do této situace dostali?
Před 25 lety se začal liberalizovat evropský trh s elektřinou. Předtím v 70. a 80. letech se v důsledku ropných krizí masivně investovalo, energetika do liberalizace vstupovala s obrovským přebytkem výkonu. Platilo to pro všechny země na východ i na západ.
Evropa hledala model, jak z přehršle nabídky zdrojů vybírat ty nejefektivnější. Právě toto volný trh založený na marginální ceně umí. Zajistí, že v daném okamžiku vždy vyrábí ten krátkodobě nejefektivnější zdroj. Výsledkem bylo dlouhé období, kdy ceny elektřiny byly nižší než průměrné náklady na výrobu elektřiny – pokud do nich počítáme i náklady na výstavbu a obnovu elektráren.
Evropské státy se ale snaží k investicím povzbudit různými nástroji. To nefunguje?
Evropa trh postupně stále víc regulovala. První změnové legislativní balíčky se zaváděly kolem roku 2004, další následovaly. Prakticky každé tři roky se měnila legislativa. Velkým „game changerem“ se stalo zavedení emisních povolenek kolem roku 2005. Největším zásahem do trhu byl pak nástup podpory obnovitelných zdrojů, s tím přicházely evropské závazky na snižování emisí.
Před finanční krizí sice došlo k dočasnému oživení – v té době se rozhodlo třeba o výstavbě paroplynové elektrárny Počerady nebo poslední české uhelné elektrárny Ledvice. Ale krize přinesla další šok a když odezněla, nastoupila podpora obnovitelných zdrojů. V podstatě šlo o nástup různých podmínek pro různé typy elektráren. V tomto prostředí se postupně prakticky zastavily všechny velké nové investice.
Proč přesně se přestalo stavět?
Investoři necítili pevnou půdu pod nohama, neměli jistotu, že se během životnosti jejich investice nebudou měnit pravidla, což bude mít dopad na návratnost. Nebyla už volná soutěž mezi jednotlivými zdroji, převážila obava investovat do čehokoliv jiného, než jsou obnovitelné zdroje. Fakticky jsme tak od začátku tisíciletí zaznamenávali postupný úbytek přebytku výrobních kapacit. První státy si to uvědomily kolem roku 2015, od kdy se datuje zavádění prvních kapacitních mechanismů.
Kapacitní mechanismy jsou systém, v němž státy platí soukromým investorům za to, že budují a nabízejí výrobní kapacity. Investoři pak nemají příjmy jen z prodeje elektřiny, ale hlavně z těchto pobídek. Kde všude se kapacitní mechanismy používají?
Jedním z průkopníků bylo Německo, ale dnes je používají v nějaké podobě skoro všechny evropské země – kromě nás. Přesto úbytky výrobních kapacit v Evropě pokračovaly. Zhruba před 10 lety jsme začali na úrovni ENTSO-E (sdružení evropských provozovatelů přenosových sítí) dělat dlouhodobé výhledy, které ukazovaly, že některé státy se dostanou do problémů dříve, další – včetně nás – později. Ale bylo jasné, že Evropa postupně vyčerpává tukový polštář zděděný z minulé generace.
Zdroje, nepodporované státem, se nestavěly, staré kapacity dožívaly a odstavovaly se, převis nabídky nad poptávkou se zmenšoval. Blížili jsme se situaci, kdy se sejde víc nepříznivých faktorů – odstávky jádra, málo vody a málo větru ve dvou významných regionech, k tomu nějaký vnější šok, a najednou se ocitneme na hraně.
Německé záměry a ambice v masivním rozvoji obnovitelných zdrojů
Jak vidíte další vývoj v našem regionu, kde je určující Německo? Němci trvají na uzavření posledních jaderných elektráren letos na jaře, do roku 2030 chtějí v západní části skončit se spalováním uhlí. Stavějí ale rychlým tempem obnovitelné zdroje a chystají další plynové elektrárny.
Německo by mělo být přebytkové a schopné exportovat elektřinu ještě asi pět let, možná i trvale, ovšem za předpokladu, že budou naplněny jejich velmi ambiciózní plány na rozvoj obnovitelných zdrojů.
Problém bude v tom, že jde o průměrnou výrobu elektřiny za rok. Budou období, kdy Německo bude masívně přebytkové a období, kdy výroba nebude dostatečná. Německo pak bude buď spoléhat na své sousedy, že přebytek elektřiny absorbují. A naopak, že v období nedostatku pomohou. Nebo bude muset masivně investovat do dlouhodobého skladování – a tady současné plány trochu pokulhávají. Navíc počasí bude často stejné v celé Evropě a tedy přebytky či deficity budou i v ostatních státech.
Více informací a pokračování rozhovoru se dočtete na portálu SeznamZprávy.cz.
KOMENTÁŘE