Uniper si zajistil norský plyn až do roku 2041. Němci dostanou 30 TWh plynu ročně

Německá energetická společnost Uniper uzavřela s norským koncernem Equinor dlouhodobou smlouvu na dodávky zemního plynu. Od roku 2027 má do Německa proudit více než 30 terawatthodin plynu ročně.

Patnáctiletý kontrakt potvrzuje rostoucí význam Norska pro evropskou energetickou bezpečnost a současně ukazuje, že zemní plyn zůstane součástí německého energetického mixu nejméně do začátku čtyřicátých let.

Dohoda bude platit do roku 2041 a její roční objem odpovídá téměř třem procentům současného německého dovozu plynu. Dodávky budou směřovat z norského kontinentálního šelfu prostřednictvím již existující evropské potrubní infrastruktury. Cenové podmínky kontraktu ani případné závazky k minimálnímu odběru zveřejněny nebyly.

Pro Uniper jde o jeden z nejvýznamnějších kroků k dlouhodobému zajištění dodávek po energetické krizi, která následovala po omezení ruského exportu do Evropy. Společnost patří mezi největší evropské obchodníky s plynem a zásobuje průmyslové podniky, komunální energetiky i provozovatele elektráren.

Norsko převzalo roli hlavního dodavatele

Po přerušení většiny energetických vazeb s Ruskem se Norsko stalo nejdůležitějším zdrojem plynu pro Německo. V roce 2025 připadalo na norské dodávky přibližně 44 procent německého dovozu. Následovaly toky přicházející přes Nizozemsko a Belgii, které však mohou zahrnovat také plyn původem z jiných zemí nebo z evropských LNG terminálů.

Nový kontrakt proto nepředstavuje zásadní změnu směru, ale spíše dlouhodobé upevnění již existujícího partnerství. Výhodou norského plynu je geografická blízkost, stabilní politické prostředí a rozsáhlá síť podmořských plynovodů propojujících norská naleziště s Německem, Británií, Belgií a Francií.

Potrubní dodávky mají ve srovnání s LNG také jednodušší logistiku a zpravidla nižší emise spojené s přepravou a zpracováním. U zkapalněného plynu je nutné započítat energeticky náročné zkapalnění, lodní dopravu a následné zpětné zplynování.

Uniper a Equinor zároveň oznámily, že chtějí spolupracovat na řešeních, která by snižovala emisní stopu využívaného zemního plynu. Konkrétní projekty ale zatím nepředstavily. Může jít například o omezení úniků metanu při těžbě a přepravě, zachytávání oxidu uhličitého nebo postupné zapojování nízkoemisních plynů.

Dlouhodobá jistota doplněná flexibilitou LNG

Německo po roce 2022 vybudovalo několik plovoucích terminálů pro dovoz LNG. Ty mu umožnily rychle nahradit podstatnou část ruských dodávek a získat přístup ke světovému trhu. LNG však bývá více vystaveno globální konkurenci, výkyvům cen dopravy a geopolitickým problémům v hlavních námořních trasách.

Uniper proto kombinuje dlouhodobé potrubní kontrakty s dodávkami zkapalněného plynu. V červenci uzavřel také dvacetiletou dohodu na odběr LNG z připravovaného kanadského projektu Ksi Lisims. Od roku 2032 by měl získávat přibližně dva miliony tun LNG ročně.

Norský kontrakt poskytne relativně stabilní základ dodávek, zatímco LNG má přinášet větší možnost reagovat na změny poptávky a situaci na jednotlivých trzích. Podobnou strategii dnes volí i další velké evropské energetické společnosti, které se po zkušenostech z let 2022 a 2023 snaží nespoléhat na jedinou zemi ani jednu dopravní trasu.

Evropská závislost nezmizela, pouze se přesunula

Z pohledu celé Evropské unie se struktura dovozu plynu během několika let zásadně proměnila. Podíl Ruska výrazně klesl, zatímco posílily Norsko, Spojené státy, severní Afrika a Ázerbájdžán. V roce 2025 pocházelo z Norska přibližně 31 procent veškerého plynu dováženého do EU. U samotného plynu přepravovaného potrubím dosahoval norský podíl více než poloviny.

Spojené státy se naopak staly dominantním dodavatelem LNG. Zkapalněný plyn už v roce 2025 tvořil přibližně 45 procent celkového dovozu plynu do Evropské unie, zatímco před energetickou krizí představoval zhruba pětinu.

Evropa tím odstranila kritickou závislost na ruských plynovodech, ale její celková závislost na dovozu zůstává vysoká. V roce 2025 musela dovozem pokrýt téměř 88 procent své spotřeby zemního plynu. Dlouhodobé smlouvy s Norskem proto zvyšují bezpečnost dodávek, současně však koncentrují značnou část evropské spotřeby u omezeného počtu producentů.

Plyn zůstane důležitý i během energetické transformace

Doba trvání smlouvy je významná také z hlediska německé klimatické politiky. Dodávky mají pokračovat do roku 2041, tedy pouhé čtyři roky před německým cílem dosáhnout klimatické neutrality.

Kontrakt ukazuje, že Berlín i velké energetické společnosti nadále počítají s plynem jako s přechodovým a záložním zdrojem. Uplatnění bude mít zejména v průmyslu, teplárenství, chemické výrobě a v elektrárnách, které mají vyrovnávat kolísavou produkci větrných a solárních zdrojů.

Dlouhodobé smlouvy ale přinášejí také riziko. Pokud bude evropská spotřeba plynu klesat rychleji v důsledku elektrifikace, energetických úspor, rozvoje obnovitelných zdrojů nebo vodíku, mohou odběratelé disponovat větším množstvím nasmlouvaného plynu, než budou potřebovat. Rozhodující proto bude flexibilita kontraktů a možnost prodávat přebytečné objemy na evropském trhu.

Dohoda Uniperu s Equinorem tak není pouze obchodním kontraktem mezi dvěma energetickými společnostmi. Je také ukázkou širší evropské strategie: zajistit stabilní dodávky pro období energetické transformace, rozložit geopolitická rizika a současně si ponechat čas na postupné snižování spotřeby fosilních paliv.

Zdroj: Reuters energy news